Dobové pozadí
Na první stránce jsem vychválil hratelnost. Na této stránce, pozor spoiler, vychválím zasazení a historickou přesnost. Řecký svět je zpracován moc hezky. Je bohatý na zajímavá místa, budovy, postavy z historie. Co mě do hry jednoznačně vtáhlo je jeho celková uvěřitelnost. Objevíte historickou budovu a nebo místo, pak si otevřete režim Discovery Tour ve kterém se o daném místě můžete dozvědět daleko více. Co mě ale zároveň doslova praštilo mezi oči byly tupé rozhovory mezi hlavní postavou a dalšími nehratelnými postavami na téma bohové. Nelíbí se mi tlačení představy o starověkem světě, kde víra v bohy je jen nástrojem ke kontrole lidstva. Jednoduše proto, že to tak nebylo! Na to přijde každý člověk s elementární znalosti religionistiky. Vyloženě trapně pak působí dialogové možnosti s výroky o vytváření si vlastního osudu z vlastních sil a rozumu. To je narativ moderního člověka 21.století (započatý renezancí), který věří že on sám se neustále zlepšuje a buduje lepší lidstvo. Podprahový důraz na pokrok je ve hře všudepřítomný.
Příběh hry
Celá zápletka je tak postavená na vývoji lidstva v před. To o co se bojuje, je způsob jakým se daného cíle dosáhne. Na jedné straně stojí totalitarismus v podobě sjednoceného lidstva (v tomto případě celého řeckého světa s Peršany) kontra liberální demokracie. Cíl však zůstává stejný. Rozvíjet lidstvo k jeho plnému potenciálu nezávisle na jeho božském původu. Ani jednu ze stran tak nelze považovat za dobrou a vzniká nám tady typická šedá zóna, kde mizí hranice mezi dobrem a zlem. Pravý konec hry o tom hovoří zcela nepokrytě. Když zlikvidujete 23 členů kultu Kosmos, smíte odhalit identutu „Ducha kosmu“. Vrátíte se do svatyně, shlédnete animaci a pak si s Duchem kosmu pohovoříte. Jedna z možností je ho i ušetřit, protože jste si vyslechli jeho motivy a pomoci techniky přerámováni jste se vcítili do jeho kůže. Takto dokážete říct, že i vraha, lháře a spiklence lze pochopit, že to nakonec myslel jen dobře. Ach… jaká zvrácenost! Na tomto příběhu se můžete naučit mnoho věcí, jedná z nich je, že každý válečný konflikt má své zákulisí, kde jedni nechutně bohatnou a druzí chudnou a umírají. Válka je jen chladnokrevný obchod.
Po technické stránce ve mě hlavní příběhová linka zanechala rozporuplné pocity. Je nekonzistentní v délce jednotlivých kapitol. Sedmá kapitola je neúměrně dlouhá až uměle natahovaná. Osmá a devátá kapitola skončí příliš rychle. To mělo za následek, že jsem si připadal, že některé postavy a události nedostaly tolik prostoru, kolik by si zasluhovaly a naopak. Já jsem devátou kapitolu ukončil s nezabitými členy kultu (22), a tak můj konec byl takový nemastný. Poté mě ani hra nevyzvala, abych odstranil zbývající členy kultu. Kolísá nejen kvalita hlavní příběhové linky, ale i vedlejších příběhů. Naštěstí mnohé z nich jsou natolik zajímavé, abych s nimi ztrácel čas. Osvědčilo se mi plnit jen ty úkoly, za které byla odměna v podobě achievementu (trofeje). Tahle mi vývojáři z Ubisoftu sami řekli, jaký úkol stojí za mou pozornost.