Buďte vítáni u dalšího dílů seriálu Dohráno, kde s vámi sdílím své myšlenky o hrách, které jsem v nedávné době dokončil. Po dlouhých letech jsem se dostal ke hře, kterou jsem si chtěl zahrát. Jak už napověděl samotný nadpis, jedná se o hru Ori and the blind Forest, kterou jsem si jako milovník žánru Metroidvania, nemohl nechat ujít. Jaké to bylo? To se dozvíte v následujících řádcích.
Co je to Metroidvania?
Pro ty z vás, kteří se se slovem Metroidvania setkáváte poprvé, v krátkosti vysvětlím oč jde. Slovo Metroidvania je složeno s názvu dvou her a to Metroid a Castlevania (Symphony of the Night). Obě hry si zasloužily titul zakladatelek tohoto pod žánru akčně dobrodružných her. Pilíře tvoří průzkum prostředí, který jde ruku v ruce ze získáváním nových dovedností. V praxi to vypadá tak, že teoreticky máte již od počátku hry k dispozici celý svět, ale do jednotlivých částí se nedostanete pokud nebudete umět konkrétní dovednost. Do jednotlivých oblastí se později vracíte pro objevení dříve nepřístupných části světa a sebrání pro příběh nepodstatných vylepšení. Zisk nových dovedností je často spjat s dalším rozvojem příběhu samotné hry. Pro rozšíření obzoru si můžete přečíst detailnější popis přímo na Wikipedii (anglicky).
Které další Metroidvania hry bych doporučil?
- Metroid Dread (hrát původní Metroid a Super Metroid je z technického hlediska dnes už utrpení)
- Axiom Verge 2
- Castlevania Symphony of the Night (jen PS One verze na Vitě a Xbox verze, PS4 verze stejný problém jako Metroid výše)
- Bloodstained: Ritual of the Night
- Steamworld Dig 2
- The Messanger
- Metroid Prime 1-3
- Tomb Raider 2013
- Star Wars Jedi: Fallen Order (Návrhem hry klon Tomb Raider 2013)
Variace žánru
Ori je bezesporu čistokrevná Metroidvania, ale dělá i něco navíc. To něco navíc je ukryto v pasážích, kdy se hra najednou promění v plošinovku. Skákal jsem opravdu hodně (na rozdíl od 2D Metroidu). Nebylo to nikterak na sílu naopak, prvky Metroidvanie a plošinovky jsou v Orim prolnuté na výbornou. Takto hra dokáže oslovit ty, kteří Metroid a jeho deriváty nemusí. Velice jsem si užíval variabilní obtížnost, která se měnila závisle na zisku schopností rozšiřující Oriho mobilitu. Pasáž, která byla náročná a vyžadovala určitou zručnost, se po zisku schopnosti Bash proměnila ve skokanskou jízdu, která mě bavila jen tak sama o sobě. Tímto se tato hra odlišuje od ostatních plošinovek, má proměnlivou obtížnost, kterou si regulujete vy jako hráč.
Pokrok nezastavíš
Jasně, pořadí získávání schopností je v této hře předem daný. Pokud však sáhnete po definitivní edici této hry. Budete mít k dispozici ještě další dvě schopnosti, pro které se můžete vydat z počátku hry. Takto do pořadí odemykaní jednotlivých schopností můžete zasáhnout a zásadně s ním zamíchat. Proč zásadně? Protože k dispozici je velice užitečný Dash (mobilita) a Light Burst (ofenzíva + mobilita). Hra mě však na tyto novinky nijak neupozornila a já je tak při svém prvním průchodu zcela minul. Nové lokace, které se objevily v definitivní edici mají za úkol doplnit příběh a rozšířit hratelnost. Jediné co bych novému obsahu vytknul je, že není nikterak propojen se základní hrou. Upřímně, pokud bych se po dohrání nepodíval na achievementy, tak to ani nevím! Ve stromu vylepšení jsem sice měl uprostřed Dash ale myslel jsem si, že jej získám během průchodu. Jaké to bylo překvapení, když jsem uviděl titulky a uvědomil jsem si, že jsem si vylepšil schopnost, kterou jsem ani neodemknul!
Dvousečná zbraň
K výborné hratelnosti si přidejte nádherné audio-vizuální zpracování a máte před sebou nezapomenutelný zážitek. Já jsem se kochal každou vteřinu. Jednotlivé oblasti mají svůj charakteristický vzhled a díky tomu jsem dokázal odlišit jednu od druhé. V kombinaci s nádherným hudebním doprovodem to ve mě zanechalo hlubokou stopu. Prostředí, ve kterém se celá hra odehrává, srší rozmanitosti a jedinečnosti. Popředí a pozadí je tak dokonale zakomponováno do sebe, až mi to přinášelo sem tam menší úskalí. Přistihl jsem se, že jsem si nebyl jistý, zda konkrétní větev stromu je plošina, nebo pozadí. Nevěděl jsem od kterých objektů se smím odrazit a častokrát jsem neviděl pasti v podobě ostnů. Ty ostny jsou možná jen problém mé pozornosti. 🙂 A jo, zapomněl jsem zmínit, že Ori má i příběh. Ten svou výpravnosti nenarušuje akční charakter hry a nepřipravuje ji tak o tempo. V tomto případě se mi moc líbí, že hratelnost dostala přednost před výpravnosti.
Pytel se roztrhl
V posledních letech se doslova roztrhl pytel s hrami patřící do žánru Metroidvania. Každý rok jich vyjde tolik, že se v tom již nezvládám orientovat. Z těch pár indie titulu bych za sebe mohl doporučit, to co je v seznamu. Spousta dalších jsou jen jakési pokusy napodobit Super Metroid nebo Castlevaniu SOTN. Abych byl upřímný je mi už jedno kolik metroidvania her vyjde za rok. Stejně hraji jen jednu až dvě ročně. A v čem vidím já osobně potíž, je že nedělají nic zásadně jinak. Já mám rád, když titul dělá něco zásadního sám za sebe. Svou unikátní cestou. Ori byl pro mě sázkou na jistotu, protože kombinace s plošinovkou je něco, co mám rád. To co bych vypiloval jsem již zmínil (souboje mi příjdou ok). Pokud někdo z vás chce do tohoto subžánru akčních her vstoupit, tak tento titul je správnou volbou. V porovnání se staršími předchůdci se jedná o lepší volbu, kvůli výbornému technickému stavu. V porovnání s Metroid Dread, je Ori daleko přístupnější titul pro širší publikum a hlavně nováčky.
8/10
1 komentář