Obraťme list. V minulém textu jsem psal o tom, když se nám z postního období a samotného půstu stane úkon orientovaný na výkon. Co když se ale nepostíme vůbec? Respektive jde toto období tak trošku mimo nás? Možná nerozumíme tomu, proč bychom to měli podstupovat. A ještě jednodušeji, prostě nechceme. Možná nám to nedovoluje naše lenost a strach.
Když jsem psal první část těchto krátkých zamýšlení, pohrával jsem si s myšlenkou, zda citovanou definici mám alespoň trošku polidštit. Jak již víte, tuto možnost jsem odsunul na teď. Z toho obrovského balíčku možností jsem vybral příklad z pracovního prostředí. Myslím si, že nikoho nepřekvapím když řeknu, že firma či podnik bez internetové stránky, profilu na sociálních sítích, je mrtvá firma. Technologický vývoj nám umožnil komunikovat rychleji (statické vehikly), pohodlněji. Je to tak snadné. Co k tomu potřebujete? Zařízení schopno zobrazovat webové stránky a spouštět aplikace + stabilní připojení k internetu. No ale co když něco z toho nemám? Nastává problém, protože obě dvě zmíněné věci se dnes považují za standard. Pokud nejsem schopen participovat na rychlém přenášení dat a informací, nemohu ostatním konkurovat. Jak by řekla již zmíněná definice, mám i méně moci, kterou mohu uplatnit. Nejsem plně uplatnitelný na trhu práce. A jen tak pro zajímavost. Sociologický ústav AV vypočítal kolik musí člověk vydělat peněz, aby mohl vést důstojný život (tj. participovat na všem co jest považováno za standard). Koncept důstojné mzdy začíná na částce 30.000Kč (čistého samozřejmě)!
Jak všichni víme, v našem kraji tuto částku pobírá spíše menšina pracujících. V naši zemi jsou dlouhodobě (od smetanové revoluce) pošlapávaná lidská práva. Jedno z nich je i lidské právo na důstojnou mzdu. Důstojná mzda mi náleží ne proto, že jsem vystudoval prestižní školu. Ale proto, že pracuji. To je jedná z rovin, kde dokážu plně porozumět tomu, proč někdo nechce zařadit nižší rychlostní stupeň. Proč tolik lidí točí přesčasy a má několik pracovních poměru zároveň. Ještě by k tomu odpojili internet a televizi. To by byla katastrofa, přestali by „existovat“.
Pro svět možná ano. Pro Pána Boha však nikoliv. Rád by nám jistě pověděl, co nám povědět chce a my na to ve své hlavě budeme mít volný prostor. Chceme ale opravdu vědět, co nám chce Bůh sdělit? Nebo nás to děsí natolik, že to vlastně nechceme ani vědět. Máme na výběr mezi tím, zda zařadíme pětku a sešlápneme plyn k podlaze, nebo zastavíme i s tím rizikem, že svět pojede dál i bez nás a ujede dám kdesi daleko, a my budeme doslova „out“ prožívat nepříjemné pocity, že nejspíš přicházíme o něco důležitého (FOMO efekt). Ale z vlastní zkušenosti vám mohu říci, že ten pocit je jedná velká lež.
My si můžeme dovolit zpomalit. Můžeme si dovolit zařadit nižší rychlostní stupeň. Nakonec pokud chceme ve svém životě prožívat pokoj a klid, nic jiného nám nezbývá. Vzpomeňte si na obraz z první části. Kdesi zpovzdálí je vidět padající kůň a přetržené koňské spřežení, které nedokázalo držet krok. Každé koňské spřežení má toho nejslabšího koně a i to se jednou utrhne. Takže se nás ptám. Kde pořád tak spěcháme a nezpomalujeme abychom odpočinuli? Přál bych vám ze srdce, aby dnešní neděle byla pro vás dnem odpočinutí. Aby byla dnem kde neřešíme co bude zítra, ale co je dnes.
Díky moc Tome za tvé zamyšlení, vždy si je rád přečtu 😉 včera jsem měl taky detox den bez mobilu a internetu, takový fajný den jsem dlouho neměl 🙂
Honzo díky Ti za komentář. Už si to také umím představit jak skvělý pocit to je nebýt obtěžován nejrůznějšími podněty… Čemu jsi se věnoval místo toho? Třeba pro mě to jsou dny plné příležitosti něco nového vytvářet.
Snažil jsem se odpočívat a věnovat se tomu, na co normálně nemám čas 😉 a taky jsem potřeboval zabrat s diplomkou, což se dařilo 😁