Buďte zdrávi u dalšího Dohráno. Dnes se podíváme na hru, která si v době vydání od profesionálních kritiků odnesla v průměru 91/100, ale u hráčů je dodnes považována za nejhorší díl trilogie. Já jsem Tom a dneska vám názorně ukážu, proč se placení kritici spletli, když tento titul označili nálepkou „Tohle si musíte zahrát!“.
První díl zcela právem získal kultovní status jako nejlepší akční RPG všech dob (hru lze považovat i za Metroidvanii). Herní novináři si osvojili nový žargon a každou sebevíc obtížnější hru nálepkovali formulemi typu „Je to těžké jako Dark Souls, ale stojí to za to!“. Pokračování bylo tak mezi hráči velice očekávané, a mnozí se jednoduše nemohli dočkat, až budou svými ovladači házet proti zdi. To však ještě nikdo nevěděl, že v případě druhého dílu to bude doslovné. Jejda, jak jen se to mohlo stát? Podíváme se spolu především na tři pilíře, které se oproti prvnímu dílu změnily a tak druhý díl podstatně zhoršily.
Prvním pilířem je ovládání vaší postavy. Na první pohled vše vypadá stejně, ale při přímé komparaci zjistíte, že pocit máte úplně odlišný. Dark Souls II se ovládá odlišně. Dvojka má jakousi divnou prodlevu při stisku tlačítek, a obnova ukazatele výdrže má taktéž prapodivné zpoždění. Pití láhve života má odlišnou rychlost podle toho, kolik bodů jste investovali do atributu agility. Tyto na první pohled drobnosti mění to, co všechno si můžete dovolit vůči nepřátelům. Než si na to navyknete, několikrát zbytečně zemřete.
Druhým pilířem je vývoj postavy, který se změnil také, a vlastně velice zásadně. V prvním Dark Souls se stačilo zaměřit na dva atributy. Ve dvojkách je potřeba atribut agility, protože přímo ovlivňuje rychlost pití láhve Estus Flask a také počet iFrames (snímky, kdy jste nezranitelní) během kotoulu. Nemusím vám asi vykládat, že z toho více těží třídy, které mají svůj vývoj postavený na atributech rozvíjející agility. Najednou potřebujete více úrovní pro vaši postavu, a tím pádem i více duší. Tímto se plynule dostáváme ke třetímu pilíři.
Třetím pilířem je svět a distribuce zdrojů a předmětů. Hra je poměrně velká, dlouhá, a duše se doslova válejí úplně všude. Jasně, budete jich potřebovat hodně. Tato inflace ale způsobí, že žádný předmět nemá svou hodnotu, protože dříve nebo později nebude za co utrácet. Takže to začnete cpát do úrovní. Klasika je končit první průchod na úrovni 130, a to bez jakéhokoliv farmení v lokacích. Jednotlivé atributy mají své hranice, za kterými jejich vylepšování přestává dávat smysl, a tak to začnete cpát i jinde. Chcete mít tanka, který umí kouzlit zázraky? Žádný problém! Dark Souls II vám tento sen umožní splnit.
Vše výše zmíněné zabalte do problematického systému rozpoznávání zásahu, a máte před sebou hru, která vám začne ubližovat. Mohl bych se tady rozpovídat i o jiných aspektech, jako například příliš mnoho lokací, zbytečné souboje s bosy… ale ty oproti dříve popsanému o pár odstavců dříve působí jako naprosté marginálie.
Na samý závěr tohoto osobního zhodnocení bych chtěl něco pochválit, protože je co chválit. Dark Souls II výrazně rozšiřují paletu zbraní, zbrojí a pohybů. Hra je díky tomu pestřejší a vy jako hráč si můžete daleko více hrát a zkoušet, co funguje a tak dále. V tomto ohledu je více Metroidvania než její předchůdce. K dispozici je rovněž širší paleta konzumovatelných předmětů, a některé situace tak mají více možností řešení. Specificky bych chtěl vypíchnout předmět Bonfire Ascetic, který vám umožní restartovat dříve probádanou oblast a posunout ji na vyšší obtížnost. Oživí již poraženého bosse, a vy tak můžete získat znovu jeho duši. Všeho je více a vše se dá krásně vylepšit. Vylepšená zbroj je lepší a ucítíte to i ve hře. Tím chci zároveň vyvrátit nepravdu, že na statistikách vaší postavy až tak nezáleží. Záleží na bodech atributů a převodech atributů na zbrani a zbroji. Nezanedbatelnou roli hraje také vylepšování zbraně a zbroje u kováře.
To jsou důvody, proč se s názorem kritiků neztotožňuji. Kdybych měl hru k něčemu přirovnat, tak by to byla kakofonie nesehraného orchestru. Proč jsem tuto hru hrál třikrát? Protože právě dvojka byla mojí první Dark Souls, a neměl jsem s čím komparovat. Před devíti lety jsem si po prvním průchodu také myslel, že je to minimálně za devět bodů z deseti. Hodnocení má být emocionálně nezabarvený technický rozbor. Mohu tento titul doporučit? Rozhodně ne! Pokud přece jenom seberete veškerou odvahu a titul rozehrajete, počítejte s tím, že budete hodně umírat, přesně jak říkají sudičky na počátku hry. Jen ty smrti budou spíše způsobeny technickými nedostatky. Ne! Tohle si opravdu nemusíte zahrát. A uděláte lépe, když sáhnete po prvním či třetím díle.
5/10