Je vidět, že středověk jako období pro zasazení děje mám opravdu moc rád. V tomto roce jsem zvládl přečíst již druhý román od Umberta Eca. Volba padla na knihu jménem Baudolíno, která se věnuje životu stejnomenné postavy během zuřivého umravňování rebelující Itálie během 12. století. Já jsem Tom, a tohle je Přečteno o historickém románu Baudolino.
Příběh je o chlapci jménem Baudolino, který se narodí chudým sedlákům ve Fraschetě. Jednoho mlžného dne Baudolíno narazí na bloudícího císaře Svaté říše římské, Fridricha. Císař si Baudolina vezme sebou a stane se pro něj adoptovaným synem. Stanete se svědky, jak se zrodí geniální plán na výpravu do říše kněze Jana, kde se má nacházet Svatý Grál – relikvie, z níž pil sám Ježíš Kristus při poslední večeři. Oproti „Jménu růže“ je zde situace zcela opačná. Z celého textu na vás bude na každé stránce křičet lež, a vy se budete snažit najít, co by v tom celém vyprávění mohla být pravda.
Zápletka je vyprávěna formou dialogu mezi Baudolinem a logothétem Niketou. Baudolino se rozpomíná na to, jak všechno prožil, a vy jako čtenář s patřičným odstupem máte možnost na Baudolinův život nahlížet daleko komplexněji. Dalo by se říci, že celý dialog je jakousi formou terapie, vnitřní katarzí, kterou Baudolino potřebuje projít. Tak se dozvíte o jeho lstích, kterými pomáhal svému druhému otci k upevnění postavení a moci, o setkání s rabínem Šalamounem, který hledá ztracené Izraelské kmeny, o Abdulovi a zeleném medu, o záchraně města Alexandrie, o setkání s černokněžníkem Zosimem a dalšími. Četba je neuvěřitelnou cestou, kdy jsem se v jednu chvíli smál, aby mi vzápětí došlo, že je to vážné, a také, abych se ve vážných chvílích nemohl přestat smát. Jako příklad může posloužit kapitola, která vypráví o tom, jak Baudolinovi zemřel jeho první otec, Galiaudo.
Všichni tedy víme, že příběh je fraška. Můžeme si z něj něco odnést kromě pobavení nad Baudolinovým humorným vyprávěním o své vlastní výpravě a vlastně celém životu? Baudolinův život je nádherná ukázka potřeby ve světě něco znamenat. Narodil se ve dvanáctém století jako syn sedláka, což jinak řečeno znamená mít nulovou sociální mobilitu. Pro Baudolina je z části smyšlený život přijatelnější než žít a zemřít jako zemědělec, který pro svět nic „neznamená“. Hledání poháru pro něj tedy znamená mít pro co žít. Ve chvíli, kdy pohár přestal hrát ústřední roli, jeho život ztratil smysl a poznamenalo to vztahy i s ostatními. Pohár je stmeloval. Bez poháru jejich „přátelství“ ztroskotalo a ti, co přežili, si šli svůj život dožít po svém. Každý z nás potřebuje mít cíl, kterému zasvětí celý život. Jen by to pro většinu nebyla dřevěná miska. Je jedno, jestli jste sedlák nebo příslušník elity. Někdo splácí půjčku z minulých Vánoc a někdo sní a buduje Evropu s nulovou uhlíkovou stopou. Jen o těch prvních se zřejmě nebudou psát dějiny.
Baudolíno je román, který se nedočkal takové popularity jako Jméno Růže nebo Foucaultovo kyvadlo. Tento fakt však nic nemění na jeho kvalitách, a já osobně ho rozhodně doporučuji. A to i přes negativní recenze titulu, které si na internetu můžete přečíst. Pro mě osobně je to příběh, v němž jsem žil ještě několik týdnů po přečtení.