Plavba Jitřního poutníka je pátým dílem Letopisů Narnie. Děj se odehrává kolem krále Kaspiána, který se vydává na dobrodružství až na samý konec světa, aby hledal sedm ztracených pánů, kteří byli vyhnáni z Narnie ještě za vlády jeho strýčka Miráze. Tento díl je specifický tím, že přináší jednu novou hlavní postavu, jménem Eustác.
Eustác je bratranec Lucinky, Eduarda, Zuzany a Petra, a jeho rodiče jsou Lewisem popsáni jako postmoderní lidé, kteří nejí maso, dbají na ekologii, vždy jsou pacifisté a podporují feminizmus. Tento na první pohled zbytečný popis je vlastně zcela zásadní, neboť pomáhá dokreslit Eustáce jako postavu. Eustác je tím vším protknut a to definuje jeho chování. Sám o sobě si myslí, jak je skvělým člověkem, ale svým chováním jen ubližuje ostatním a má nízkou toleranci k frustraci.
Jednoho dne se Eustác rozhodne opustit tábor na vlastní pěst a při cestě narazí na jeskyni s starým drakem a stane se svědkem drakovy smrti. Drak však chránil poklad, a Eustác si jej naplnil všechny kapsy až po okraj. Jak to ale bývá s draky a poklady, poklad byl samozřejmě prokletý. Eustác se promění v draka, což kompletně změní jeho dosavadní život. Jedné noci za ním přijde Aslan a pomůže mu sundat dračí kůži. Bez Aslanovy pomoci by dračí kůže nikdy nemohla být sundána. A i přes to, že mu to velice bolelo, byl rád, že už není drakem. V jádru je pátý díl o vnitřní proměně charakteru, která se neděje z vlastní síly, ale s Boží pomocí. Je trochu škoda, že se kniha tomuto procesu již dál nevěnuje.
Kromě epizody s drakem družina zažije spoustu různých menších dobrodružství, jako je návštěva ostrova Mrtvých vod nebo ostrova, kde se sny stávají skutečností. Jedná se tak o jakousi sbírku krátkých příběhů, které jsou spojeny dvěma motivy. Prvním motivem je král Kaspián a jeho snaha najít zmíněné lordy. Druhým motivem je jejich snaha doplout až na samý konec světa a uzřet tak na vlastní oči (například) Aslanovu zemi. Oba cíle se podaří naplnit, většina lordů skutečně ještě žije, a Lucinka s Edou a Ripčípem skutečně dorazí až na samý konec světa.
Příběh je opravdu krásný a čte se velmi dobře. Letopisy Narnie se zdají s každým dalším dílem jenom zlepšovat. Ačkoli to možná není názor většiny, mě osobně velmi oslovilo to rozvolněné tempo. Kniha si nedělá žádný spěch, a každý ostrov přináší svůj vlastní, jedinečný příběh, kterému se můžete věnovat tak, jak chcete. Pořád tu existuje ta provázanost mezi těmito dvěma motivy, což přidává knize hloubce.