Tak schválně! Kdo z vás po přečtení nadpisu ví, o co jde? Celým názvem Nintendo 3DS je kapesní herní zařízení, které umělo zobrazovat hry ve 3D bez barevných brýlí a dalších serepetiček. Ani se vám nedivím, pokud nevíte která bije. Všichni už jsou totiž na Switchi. Pokud jste stejný pamětník jako já, nebo se rádi něco dozvíte z herní historie, vítejte! Máte před sebou článek, ve kterém se budu snažit vylíčit své vlastní vzpomínky, které se mi váži s tímto, dnes již obstarožním, kusem „železa“. Možná budu místy nesnesitelně sentimentální, ale já nemohu jinak. Již před nějakou dobou mi skončila éra, do které jsem byl „zamilovaný“ až po uši.
První setkání
Jak si má mysl pamatuje na první setkání s 3Deskem? Pro mě samotného je k nevíře, že tohle Nintendo bylo mé první, které jsem si koupil za vlastní našetřené peníze. Tehdy to bylo 6.000,- za 3DS XL s přibalenou hrou Super Mario 3D Land. Nabíječku jsem si musel dokoupit zvlášť za „příjemných“ 400,- Takže jsem z kraje roku 2013 jen tak vysolil 6.500,- za produkt, který lidé hanili za jeho zastaralost už v době vydání. Ale já jsem prostě chtěl hrát Maria a Zeldu a jiné hry z Japonska. Vlastně do dnes platí, že kdo chce hrát japonskou produkci, hraje na Nintendu. Nebudu vám lhát. Super Mario 3D Land mě naprosto učaroval, až se mi z toho ustřelily fusekle. Vytrhl mě z té sterilní nudy západní produkce. A kdybych si nenastavil hranice, tak bych jej pravděpodobně dohrál ještě ten den. Jednu hru jsem tedy měl. A na ty další jsem musel tvrdě šetřit. V té době byla maloobchodní cena her na 3desko pouhých 1.200,-. Pro studenta s mými příjmy to však bylo prostě fakt moc. Ještě když zhruba rok před tím utratíte 1.299,- za Skyrim. V té době jsem nevěděl co mám od této kapesní konzolky čekat. Dostal jsem ale kopec kvalitní zábavy, ke které se opakovaně vracím. Zjistil jsem, že Nintendo ten produkt navrhlo tak, že po nás jako zákaznicích chtěli (lépe řečeno vybízeli nás), abychom jsme se setkávali fyzicky. To jest, sbírali „Street Pass“ hity a hráli společně u jednoho stolu pomoci funkce „Download Play“. Obě tyto funkce mi přišly skvělé. Nosil jsem tudíž 3Desko všude s sebou. Následně jsem byl patřičně zklamaný, když jsem ani v Praze na nikoho nenarazil.
Když se zpětně podívám, tak vidím vymazlený produkt plný funkcí. K dispozici je internetový prohlížeč, prostor pro sdílení s komunitou, nástroj pro tvorbu Mii figurek, které fungují jako avataři, aplikace pro augmentovanou realitu, hudba při nakupování digitálních kopií, možnost si přizpůsobit vzhled uživatelského rozhraní, Download Play (pro hraní s kamarádem, ale jenden z vás má koupenou hru), Virtual Console (emulace předchozích Nintendo konzolí) a později přišla i aplikace pro Youtube, která po čase opět zmizela. Vedle toho Switch vypadá i po letech jako produkt ušitý horkou jehlou. Na tak malé zařízení s nepříliš ohromujícím výkonem je to více než hezké.
Láska na první zahrání
Zanedlouho se mi podařilo ušetřit peníze navíc a tak jsem si koupil ještě druhou hru. V recenzích vynášenou do nebes Legendu o princezně Zeldě s podtitulem Ocarina of Time 3D. Po první hodině mi bylo jasné že hraju opravdu něco hodně jiného. Abych to zarámoval do kontextu. Byl to čas, kdy jsem studoval na vysoké škole. Také to byl čas, kdy jsem se při tom všem ve svém nitru cítil špatně a nerozuměl jsem tomu proč. Byly to stavy k nesnesení plné útrap a neklidu. Tak nějak mi vše přišlo ploché, zbytečné, bezcenné, nesmyslné. Tato hra mi svou krásou dokázala pomáhat to vše snášet. V jádru je to klasická pohádka s velkém P. Obsahuje vše co má správná pohádka mít. Krásnou princeznu, nebezpečí ohrožující svět, hrdinu s pořádnou dávkou kuráže a dobrý konec. Přidejte si k tomu svět, který dává smysl, nádhernou hudbu, výbornou hratelnost a máte před sebou mistrovské dílo, které je hratelné i v roce 2022/23 (sám jsem ji loni hrál po třetí). Není náhodou, že Ocarina of Time je považována za jednu z nejlepších her, co kdy vznikla. Tahle hra je pro mnohé lidi tak inspirující, že se Youtube hemží videi, kde jednotliví umělci hrají melodie ze hry na piáno, kytaru nebo harfu. Tuto hru bych doporučil i ne hráčům, pokud jste ochotni přijmout některá specifická pravidla hry.