Během toho co píši tento článek, na internetu probíhá bitva, o titul nejlepší hry roku 2022. Vedou se vášnivé debaty o tom, zda by cenu měl vyhrát Elden Ring či God of War: Ragnarok. V mezi čase se událo něco nevídaného! Studio Obsidian a Microsoft vydali malou historickou hru z 16. století zasazenou do Evropy. A ono světe div se! Hra je to naprosto skvělá! Já jsem Tom a tohle je Dohráno na hru Pentiment, kde se budu snažit sdělit své postřehy tak, abych nevyzradil vrchol zápletky.
Interaktivní kniha
Celou hru provází tajemno. A to teď nemám na mysli příběh ale i samotné oznámení titulu. Samotní vývojáři byli na informace skoupí a ven vypustili jen informace o dobovém pozadí, základní premise příběhu a jen !!!šest!!! obrázku. Na letošním Gamesconu proběhl rozhovor se samotnými vývojáři. Během něj jsme se ale nedozvěděli nic dalšího o samotné hratelnosti (tj. jak se „hra“ bude hrát). Teď už vím proč. Samotní autoři mě nechtěli připravit o mnohá překvapení a aha momenty. Z tohoto důvodu i já použiji oněch šest obrázku, které jsou k dispozici.
Hned na začátku tedy vyjasním, o co jde. Pentiment je kombinací her na hrdiny s point click dobrodružstvím ala Polda. Připravte se na to, že budete převážně chodit a hodně!!! číst a občas si zahrajete minihru. Hra je opravdu postavená na čtení textů ve formě rozhovorů s postavami nebo popisem předmětu, významných lokací. Přidejte k tomu fakt, že hra neobsahuje českou lokalizaci, obsahuje slang a teologickou terminologii. Pokud při pohledu na knihu máte všude po svém těle osypky, tak tento titul není rozhodně pro vás. Díky mému povědomí o době, ve které se titul odehrává, se mi hra hrála dobře. Ve chvíli kdy jsem narazil na slang jsem se nechytal. Slovům jsem rozuměl, ale unikal mi význam. A v takových situacích mi nepomohl ani Deepl.
V čem je to RPG?
To je dobrá otázka. Na první pohled hra vypadá jako klikací adventura. Nenechte se však zmást. Hra je rozdělená do kapitol, které jsou jasně ohraničené časem. Andreas Maller (umělec za kterého hrajete) má u sebe zápisník, kde má uvedené jednotlivé příběhové úkoly. Kvůli časové tísni se však nemůžete věnovat všem úkolům najednou. Každá aktivita vám ukousne čas dne a tak vám nezbude nic jiného, než si prostě vybrat, čemu budete věnovat svou pozornost. To otevírá prostor pro vývoj postavy a atmosféry ve městě Tassing a přilehlého opatství Kiersau. Hra začíná tím, že Adreasovi vybíráte jeho pozadí, odkud pochází, kde studoval a co studoval. Tyto volby následně ovlivní vaše možnosti. Například pokud Andreas umí francouzsky, přečte obsah knihy ve francouzštině. V opačném případě máte smůlu a můžete tak přijít o důležité vodítko k identifikaci pachatele. Navíc je možné narazit na drobné úkoly, které je velice snadné minout.
Časový rámec vytváří napětí a dodává tak hře šťávu. Sám jsem se přistihl, že mi zbývá jen 6 hodin, a já pořád nemám vražednou zbraň! Co budu jako dělat? Nakonec musím někoho označit za vraha nebo nemusím? Kdo ví?
Umění napodobuje smrt
O jakém vrahovi to mluvím? Andreas Maller je umělec, který v opatství Kiersau pracuje jako iluminátor a ve volném čase se snaží dokončit své mistrovské dílo, aby se stal uznávaným mistrem umění. Během jeho pobytu v alpském městě Tassing dojde k vraždě významné osoby přímo na půdě opatství benediktinského řádu a Andreas se pustí do vyšetřování, aby tak našel pachatele tohoto hrůzného činu. Příběh svým zasazením a vyprávěním hodně připomíná historický román Jméno růže od Umberta Eca. Nejen zápletkou, ale i klíčovými postavami. Víc vám pro vaše dobro sdělit nechci.
Slovo závěrem
Jedním dechem přiznávám že jsem cílovka. Mám rád historii, středověk, rád čtu nejen dílo Eca. Doslova jsem si užíval ty jemné nuance, které se v dialozích s postavami vyskytovaly. Užíval jsem si perfektně napsané dialogy a postavy jako takové. Bavil jsem se tím, že jsem ve své mysli přemítal, jak to asi doopravdy je. Následně jsem se cítil jako génius, když jsem na konci zjistil, že mé úvahy byly správné. Moje žena tyto úvahy trpělivě poslouchala a pomáhala mi rozluštit zápletku. Konec mě dojal a rozesmutněl. V mé hlavě se vyrojil výrok: „Hospodin svou slávu nikomu nedá“. Jediným kamenem úrazu je, že každá kniha končí stejně a mě bude nějaký ten pátek trvat, než zápletku z části zapomenu. Také považuji za zázrak, že nadnárodní korporace jakou je Microsoft, dala tomuto projektu zelenou i s vědomím, že tahle hra nebude nikdy trhat prodejní rekordy a časem upadne v zapomnění. Pentiment je jednoznačně skrytý diamant, jehož krásu každý nedokáže ocenit.
10/10