Na zahájení nového roku nebylo lepší volby! Má ruka padla na román Ostrov včerejšího dne od Umberta Eca, abych si během zimních večerů snadněji vybavil obraz Pozemského ráje. Vítejte tedy u prvního Přečteno v letošním roce. Udělejte si pohodlí, neboť máme před sebou nejkomplexnější román, který jsem měl tu čest číst za poslední dva roky.
Je poněkud obtížné říci, o čem kniha přesně je, protože obsahuje mnoho vrstev a rozličných příběhových linek, které na sebe určitou měrou navazují, a v jiných případech naopak vůbec. Tento fakt otevírá několik možností, jak může čtenář na knihu nahlížet. V následujících odstavcích se vám budu snažit vylíčit příběh, o kterém se domnívám, že právě díky němu je tento román Románem v pravém slova smyslu.
Hlavní postava Roberto (pán z Grivy) se jednoho večera zprvu za nejasných okolností ocitne na palubě lodi Dafné. Dafné je plná potravin, pitné vody, kořalky a různorodé fauny a flóry. To jediné, co schází, je lidská posádka. Čím více Roberto loď prozkoumává, tím více nabývá přesvědčení, že na lodi není sám. A skutečně! Na lodi se před Robertem skrývá otec Kaspar (Jezuita). Roberto se s otcem Kasparem spřátelí a připravuje se na svou cestu z lodi k Šalomounovým ostrovům, které mají ležet na 180° poledníku… Robertův pobyt na lodi je předělován vizemi z minulosti, díky nimž máme lepší možnost se dozvědět, co je Roberto zač a jak je vůbec možné, že se zcela sám ocitl na palubě lodi zakotvené v zálivu pravděpodobně poblíž Tasmánie…
Ne ne ne! Uchopil jsem to za špatný konec.
Roberto je členem pařížské elity, kde vede (učené) disputace o sympatetickém prachu (podobnost s homeopatii není čistě náhodná). Ale jelikož je Roberto černokněžník na úrovni amatéra, je jednoho večera zatčen tamní policií a obviněn z komplotu proti vládnoucí vrstvě (dnes bychom řekli pomocné elitě), za což mu hrozí trest smrti. Kardinál Mazarin mu nabídne vykoupení v podobě služby jako tajného agenta na holandské lodi. Posádka této lodi si klade za cíl objevit polohu Šalamounových ostrovů a najít techniku správného výpočtu poledníků. Ve chvíli, kdy Roberto objeví metodu doktora Byrda, loď Amarili ztroskotá…
Pro pána krále! Já se z toho do čista zblázním! Do třetice všeho dobrého snad už neuhnu od hlavní příběhové linky.
Roberto a otec Kaspar se ze všech sil snaží objevit polohu Šalamounových ostrovů, neboť je o nich v královských knihách napsáno, že odtud plynulo nesmírné bohatství do země za dob panování krále Šalamouna. Jakpak by ne, když ostrov leží v místě, kde se z propastných tůní vyvalila podstatná část vod při Kataklysma. Je to ostrov, skrz nějž protéká Řeka I., a tak identifikace s rajskou zahradou Eden je nasnadě…
Nemůžete se v tom vyznat? Ani se vám nedivím. Snažil jsem se co nejvěrněji vystihnout ducha, jakým je kniha napsaná. Text je velice bohatý na látku a také je nesmírně rozvětvený. Takže je velice obtížné usoudit co je hlavní a co vedlejší příběhová linka. Smekám před autorovým nesmírným přehledem a schopnosti napsat tak mnohovrstevný text, který si čtenáře doslova vodí za nos. Není to četba pro každého a budete muset být trpěliví, protože příběh dostane nějaké rozumné tempo až kolem strany 120. 🙂 Kdo tohle úspěšně protrpí dostane se mu Románu se vším všudy o člověku, který se stává oběti události kolem něj. On by tak hrozně chtěl žít svůj život, ale vždy se přihodí něco většího, silnějšího než je on sám.