Psát tento text mi způsobuje vnitřní bolest, protože bych si moc přál, aby všechno bylo nakonec jinak. Určitě znáte ten pocit, kdy si přejete, aby nějaký film, hudba nebo hra byly lepší, a ono to už lepší nebude, přestože jste si zamilovali svět, námět a postavy. Já jsem Tom, a tohle je dohráno na hru Axiom Verge 2, od které jsem všichni fanoušci měli (pravděpodobně) příliš velká očekávání.
Jiná dimenze
Hra Axiom Verge 2 sleduje příběh multimilionářky Indry Chaudhari, která se vydá na Antarktidu poté, co si přečte záhadnou zprávu od předchozí majitelky firmy, kterou koupila. Jednalo se o fúzi dvou IT korporací, ke které došlo v důsledku náhlého zmizení majitelky druhé firmy. Aby toho nebylo málo, tak se Indra dozví, že by její dcera mohla být naživu. Dorazí na Antarktidu, nahodí pojistky a projede se jednosměrným výtahem (pravděpodobně se ten výtah ani nepohne) do jiného světa. V tomto novém světě je uvězněná spolu s dalšími vědci z národního výzkumného týmu. A aby toho nebylo málo, všude kolem se hemží válečnými stroji, které jsou zcela jasně technologií úplně jiné civilizace. Motivace je jasná – zjistit, zda je její dcera Samara skutečně naživu, a najít způsob, jak se dostat zpět na Zem. Všechno se ale tak nějak zvrtne. Indra se pod ledovcem utopí v ledové vodě a později dokonce přijde i o své druhé tělo, které je nakonec zničeno obrovskou explozí časované bomby.
Sám o sobě takový příběh nevypadá lákavě. Když k němu ale přidáme události prvního dílu, hned je to o něčem jiném. Takže stručně, abych nevysvětlil všechno. V prvním díle hrajete za kopii výzkumníka Trace z roku 2005, který se snaží zničit své pravé, podstatně starší já, označované jako Athethos. V cestě mu pomáhají válečné stroje Rusalky, z nichž jednou je i rusalka jménem Ofélie, válečný stroj vody. Příběh Axiom Verge 2 je (s největší pravděpodobností) příběhem o tom, jak se z Indry stala rusalka Ofélie. Zdá se vám to komplikované? Skutečně to komplikované je. Hra buduje svět a příběh převážně skrz několik druhů zápisků. Dosti často je těžké rozeznat, co k čemu patří, a navíc zápisky často nedávají smysl a přinášejí více nových otázek než odpovědí. Domnívám se však, že samotná „zmatenost“ je uměleckým záměrem. Thomas Happ, autor hry, chce, abychom tomu nerozuměli. Ve finále to na internetu vyvolává bouřlivé debaty o tom, jak to asi ve skutečnosti je.
Jeden krok vpřed dva kroky vzad
Tuto hru si obzvláště cením za pokus vyprávět příběh v cizím světě, který na první pohled nevypadá až tak cizí. Hra se elegantně vyhýbá otřepanému klišé, kdy je okolní prostředí ztvárněno tak odlišně, že si to nemůžete splést. Navíc se nepohybujete jen v jednom světě, ale paralelně i v druhém, a oba světy se tak navzájem zrcadlí. Do druhého světa se lze dostat skrz speciální portál. Princip zrcadlení je zde důležitý, neboť budete mezi jednotlivými světy cestovat, abyste našli všechny flaštičky pro vylepšení postavy nebo lepší verzi zbraně. Koncept je vskutku nesmírně zajímavý, a je škoda, že jej sráží nedostatečný popis toho, jak mechanika funguje, a příliš velký počet klíčových předmětů, které jsou zapotřebí k plnohodnotnému průzkumu.
Tímto jsem si vytvořil oslí most k vysvětlení, proč je Axiom Verge 2 jen lehce nadprůměrnou Metroidvanií. Jeden z důrazů je sice kladen na průzkum světa, ale tento průzkum není smysluplný. Mapa je poměrně malá a je na ní rozeseto příliš mnoho klíčových předmětů a flaštiček s body pro vylepšení schopností. Uvedu několik příkladů. Indra se neumí chytat okrajů a říms, ale po deseti minutách hraní najdete urnu a najednou to jde. Aby toho nebylo málo, tak samotné šplhání je také vylepšení. Každá hlavní zbraň má vylepšení v podobě prstenu. K plnému průzkumu paralelního světa potřebujete tři předměty. Hra se snažila za každou cenu nenudit a neustále mi předhazovala něco nového. Tempo je ale tak vysoké, že jsem si nezvládl pořádně osahat předchozí novinku. Pokud je předmětů moc a mapa je relativně malá, tak to vede k nesmyslnému rozmístění samotných předmětů. Korunu tomu nasazuje fakt, že k plnému průzkumu mapy vás hra „pustí“ až před samotným závěrem. Pokud hru hrajete poprvé, tak je zcela pochopitelné, že chcete vědět, jak hra dopadne. Když už to víte a závěrečný souboj jste zvládli i s tím, co máte, co to udělá s vaší motivací najít všechny flaštičky vylepšení? A jen tak mimochodem, před několika měsíci jsem se o prozkoumávání mapy v Metroidvanii vyjádřil.
Hráči na Nintendo Switch, pozor! Hra nemá upravenou mapu pro hraní v handheld módu. Mapa je tak velmi špatně čitelná, až prakticky nepoužitelná. Toto neplatí pro verze hry určené pro jiné konzole, a proto jsem to také nezmiňoval v textu.
Druhým kamenem úrazu je paradoxně velký důraz na průzkum. V důsledku toho je soubojový systém pouhým doplňkem, bez kterého se klidně obejdete. Souboje s bosy nejsou povinné, a žádný z nich není výzvou. Postupné posilování tak ztrácí na významu a je zcela nadbytečné. Proč byste měli posilovat postavu (a tedy prozkoumávat okolní svět), když to k ničemu nepřispívá? Hra se dá proběhnout i bez toho za nějakou hodinu a půl. Zkušení hráči hrou prolétají za 25 minut.
Slovo závěrem
Kladu si otázku, koho může hra oslovit. Pokud jste první díl nehráli, druhý vás pravděpodobně zklame. Na trhu jsou daleko lepší metroidvanie, které stojí za vaši pozornost. Zklamáni jsou i fanoušci prvního dílu. Větší důraz na průzkum světa v druhém díle příliš nepřispěl k jeho porozumění jako celku. Je tomu spíše naopak. Internet je plný diskuzí o příběhu, ale také dotazů na jednotlivé zákysy. Mohl bych tady pokračovat v tom, co všechno je špatně. Naopak bych chtěl říci, že Axiom Verge 2 je titul, kterého si vážím za pokus inovovat žánr. Že se to úplně povedlo, je druhá věc. Jakmile se však dokonale seznámíte s cestováním mezi paralelními světy, dostanete více než solidní explorační zážitek. 🙂
6.25/10