Úvod
Jak již jste si mnozí všimli, je léto, venku je krásně, na zahradě je práce a návody nevycházejí. V mezi čase se však snažím něco hrát (aby bylo potom o čem psát 🙂 ). Jednou z takových těch her je i první Uncharted. Ke kterému jsem se dostal až teď po dohrání Uncharted: Lost Legacy. Já jsem jeden z těch lidí, kteří patří mezi velké fanoušky restarovaného Tomb Raidera (2012) a na Uncharted prostě nebyl prostor ani chuť. Výše zmíněné Lost Legacy mi půjčil náš přítel a kamrád už asi před rokem s tím, že se mi to bude líbit. Prý to dobře odsýpá, je to česky a má to auto aim. Dnes bych mu dal za pravdu a nadšení hry mě dovedlo k tomu, že jsem si zpětně zahrál první díl ve verzi pro Playstation 4, který jsem od Sony dostal zadarmo v rámci iniciativy play at home. V následujících řádcích vám řeknu jaké to pro mě bylo.
Uncharted je lepší než Tomb Raider
Tohle je výrok který mě dlouho provázel všude, kde jsem narazil na pravověrné fanoušky Sony. Tomb Raiderovi se vyčítalo, že se jedná o lacinou kopii, která je slabší ve všech aspektem. Výpravěním příběhu počínaje a hratelnosti konče. V té době jsem to nedokázal posoudit, protože jsem Uncharted neměl odehraný a na Youtubu nehraju. Dnes bych řekl, že byť se na první pohled může zdát, že jsou si oba dva tituly velice podobné (vykrádání kobek x kradení pokladu), ale oba dva se hrají naprosto odlišně. Uncharted je akční, přísná koridorovka s důrazem na výpravění příběhu, kde jednotlivé střety s nepřáteli jsou jakousi formou puzzlu. Tomb Raider 2012 je akční trojrozměrná metroidvania, ve které se pohybujete jak horizontálně, tak vertikálně. Sem tam přijde nějaký ten hrob s hádankou. Je to jako srovnávat jabka s hruškama.
Zloděj pokladu z ostrova
V prvním Uncharted se vydáváte po stopách sira Drakea, který vás navede na cestu hledání pokladu jménem El Dorado. A co budete dělat během cesty? Skákat, střílet a sbírat cetky. Celá hra je rozvržená do 21 kapitol, během kterých se dozvíte spoustu nového o hlavních postavách. Celá hra se vlastně odehrává na jednom(?) ostrově, který je rozdělen na tři segmenty. Segmenty jsou rozděleny honičkou v džípu a jízdou na vodním skútru proti proudu řeky. Ten důvod proč to zmiňuji je ten, že tohle rozvržení jsem už viděl v jiné hře od Studia Naughty Dog. Pamětníci jako já jistě pamatují na hru Jak and Daxter: The Precursor Legacy. Ta se odehrávala na jednom ostrově, který byl spojen cestami s lávou, které jste překonávali pomoci vznášedla. V jednotlivých segmentech jste potom plnili různá zadání, různě se vraceli a tak dále. Přesně na tohle jsem se rozpomněl při hraní prvního Uncharted. Vlevo na obrázku níže můžete vidět sekvenci z Jak & Daxter. Vpravo pak část dvanácté kapitoly ze hry Uncharted.
Užívám si atmosféru
Každý jednotlivý blok kapitol má svou jedinečnou atmosféru. Ze hry jsem měl jiný pocit v kapitole pět a naprosto odlišný pocit při procházení kapitoly číslo třináct. Několikrát jsem se přistihl, že jen tak stojím na hradbách pevnosti a koukám na moře, okolní ostrovy, poslouchám šum vody a zpěv ptáků. Když už jsem měl dobojováno, odpočíval jsem a hledal schované poklady. To byly okamžiky, které se mi ve hře těžce opouštěly. Ale na druhou stranu mě vedly k tomu, abych hru rozehrál znova. Na druhou stranu není nouze o chvilky napětí, kdy jsem prozkoumával bunkr pouze za světla baterky. Musím se přiznat, že průzkum bunkru mi chvílemi drásal nervy a padlo v něm opravdu mnoho munice. Opravdu jsem byl rád, když jsem bunkr mohl opustit.
Hledání pokladů
Když jsem se dokochal bylo potřeba daný úsek pořádně prošmejdit, zda se zde nenechází nějaký poklad. V praxi to vypadá tak, že jsem běhal od rohu k rohu. Ke každému místu které mi přišlo alespoň trošku podezřelé. A co že jsem to hledal? Místa s blikajícím bílým světlem. Takhle to nevypadá příliš lákavě že? Sbírání sběratelských předmětů jsem si představoval rozhodně jinak. Poklady se válejí na zemi v místech, které zprvu mohou vypadat nepřístupně. A to byl také důvod, proč jsem některé z nich minul. Byly umístěné v místech, které vypadaly nepřístupně a ony byly přístupné a já to nepoznal. Za jejich zisk jsem si nepřipadal dostatečně odměněn. Ano odemkly mi grafické návrhy, modely postav, zbraně a možnosti úpravy hratelnosti. Vůbec jsem ale neporozuměl tomu, proč si úpravu nekonečno munice mohu zapnout pouze v uložené pozici s dohranou hrou na těžkou obtížnost. Respektive proč je nemohu použit ve hře na obtížnost „zdrcující“.
Předvidatelná šablona
To co mi na prvním Uncharted vadí je jeho naprostá předvidatelnost. Celá hra je postavená na šabloně průzkum -> přestřelka -> skákání/průzkum -> přestřelka. Velice brzy zjistíte, že budete opět bojovat a že nepřátel nebude zrovna málo. Ve chvíli kdy máte před sebou trošku otevřený prostor, bude se střílet. Jedná se o arény, které mají přesné daný počet nepřátel, počet vln a jaké zbraně nepřátele budou používat. To vám umožní se danou pasáž naučit nazpaměť. Tyto arény jsou jakousi formou puzzlu, protože se často nacházíte v dost nevýhodné pozici, ze které vás vysvobodí konkrétní zbraň, která se nachází na konkrétním místě. Uvedu vám příklad na kapitole s názvem „V pasti“.
Na počátku kapitoly se ocitnete v kruhové místnosti. Už víte že se bude střílet, ale dokud nepřekročíte neviditelný práh, tak v místnosti není ani jeden nepřítel. Seběhnete po schodech a začnou vás otravovat nepřátele jak dole, tak naproti s kulometem. I když se kryjete, tak občas dostanete zásah do hlavy (zvláště od obtížnosti „Těžká“ a výš). Probojovat se dál da docela zabrat, i když máte k dispozici M4. Situaci ale můžete vyřešit tak, že přeskočíte zábradlí schodů, které musíte sejít. Za schody se nachází odstřelovačka Dragunov. Seberete ji a ihned s ní sejmete borce u východu. Přepnete na krátkou zbraň a počkáte až k vám dorazí tlouštík s revolverem. Pak znovu vytasíte odstřelovačku a vyčistíte pozici za kulometným hnízdem. Zbytek místnosti je už sranda. Jakmile dorazíte k místu s kulometem (opět neviditelný práh), hra na vás pošle další vlnu nepřátel, která vám jde vlastně do zad. Tu už ale hravě dořešíte zmíněným kulometem. Hotová hádanka.
Obstát ve zkoušce času
Uvedený příklad je názornou ukázkou co bylo ok v roce 2007, ale není ok v roce 2015 (vydání remastru), natož v roce 2022. Hrát dnes první díl Uncharted je jako absolvovat cestu do minulosti. Systém krytí je funkční jen na půl. Nepřátele se objevují až po překročení neviditelné linie. Nepřátel je tolik, že by to vystačilo na malou soukromou armádu. Trofeje remastrované verze nekorespondují se systémem úspěchů, který je zabudovaný přímo do hry. Některé trofeje po vás chtějí věci, které ve hře moc dobře nefungují (50 tichých zabití). S každou vyšší obtížnosti si budete všímat, jak samotná hra podvádí. Nově přidaná obtížnost „Brutal“ je jedno velké meme. Od obtížnosti „Těžká“ budete muset přestat hru hrát tak, jak byla autory zamýšlená. Stane se z ní regulérní corner-shooter. Pozitivum na závěr. Hra běží ve full HD a šedesát snímků za vteřinu ji moc prospělo a česká lokalizace je třešničkou na dortu!
Uncharted: Drake’s Fortune je nadprůměrným titulem, který jsem si hodně užil. Zároveň však přiznávám, že tohle je hra, která moc dobře nezestárla a rozhodně by potřebovala předělat (rozhodně více než Last of Us). Za mě osobně krásná 6/10 hra. 🙂 Dnes už většinu nenadchne, ale ani neurazí. Když si chceme dát Uncharted, tak raději čtyřku nebo Lost Legacy.
6/10