Mám to ale štěstí! Ne vážně! Moje maminka si koupila hru, kterou bych si já sám nekoupil, ale velice rád jsem si ji od ní zapůjčil. Zřejmě na ni dolehla nostalgická nálada a koupila si hru, kterou jsme v roce 2001 spolu hrávali ještě na konzolce PlayStation 1. Od té doby uběhlo 22 let a my jsme si na tuto hru někdy vzpomněli. Já jsem Tom a tohle je Dohráno na hru Pac-Man World Re-Pac.
Nostalgie je zákeřná
Přesně z tohoto důvodu hru moje maminka koupila. Má na ni totiž hezké vzpomínky (ikdyž ji nikdy nedohrála a já také ne). Proč jinak byste kupovali hru, která je už více než 20 let stará, a za tu dobu se změnil přístup k tvorbě videoher? Může dnes takový titul vlastně stále dobře bavit? Musí nás to bavit i nyní stejně jako kdysi? Odpovím poněkud šalamounsky. Je potřeba brát v úvahu, na jaký hardware byla hra vytvořena a v jakém čase. Hra vyšla mimo jiné na PlayStationu 1 v době, kdy mnoho vývojářů hry navrhovalo, jako by měla vyjít na arkádové automaty (což třeba postihlo i původní Resident Evil 4). To může být také dáno faktem, že původní Pac-Man byla arkádovou hrou. Jednotlivé úrovně jsou tudíž krátké a poměrně náročné. Sbíráte v nich především body (ovoce a jiné předměty se přepočítávají na body). V mé paměti jsou uloženy podstatně delší, pestřejší a zcela logicky zábavnější úrovně.
Tam a zase zpátky
V jádru se jedná o trojrozměrnou plošinovku, ve které se z nějakého podivného důvodu budete neustále točit mezi bodem A a bodem B. Narazíte na zamčené dveře a k jejich odemčení potřebujete jablíčko. Vydáte se dál, překonáte hopsací pasáž s nepřáteli a v truhle naleznete skutečně jablíčko. Jenže teď se musíte stejnou pasáží vrátit a otevřít si dveře. Seberete předmět nebo spustíte mechanismus a (!!!) musíte se stejnou pasáží opět vrátit, abyste mohli pokračovat dál. A teď si představte, že takhle hrajete všechny úrovně v celé hře (mimo souboje s bosy). Občas je tato smyčka přerušena malým bludištěm nebo dokonce větším bludištěm (které je potřeba zase odemknout výše popsanou smyčkou).
Kde jsou kvality?
Je potřeba dodat, že v kontextu roku 2000 se jedná o excelentní práci, jak převést dvourozměrnou arkádovou hru do trojrozměrného světa tak, aby si zachovala své charakteristické prvky. Konzole PlayStation 1 by prostě nedokázala zvládnout nic velkolepějšího. V roce 2022 se však hra jeví jako nedotažená a zastaralá. K celkovému dojmu nepřispívají technické problémy, jako je zasekávání Pac-Mana do okolního prostředí, třes obrazovky při odrazu z trampolíny nebo neustále se opakující krátké smyčky hudby hrající v pozadí. Předmětů ke sbírání je zbytečně mnoho a jejich nadměrné množství působí jako snaha zakrýt malou velikost hry samotné.
Slovo závěrem
Byly okamžiky, kdy jsem se bavil. V tomto případě má však nostalgie silný vliv i nade mnou. V uvedeném videu se neustále opakuje slovo „remake“. Měl jsem ale dojem, že hra je spíše technicky remake. V původní verzi bylo možné skákat po střechách kolotočů a pamatuji si, že klíče byly vždy umístěny v jiných úrovních než klece. Zřejmě tedy něco na této hře změnili. V mé paměti se tato hra zachovala jako skvělý zážitek, který jsem hrával velmi rád. Znovu si zahrát tento titul však bylo jako dostat pěstí do levého oka a z oblaků přistát nohama na pevné zemi. Toto se už nechci pokoušet hrát znovu, a jsem vděčný, že toto zjištění bylo tentokrát „zdarma“. A ponaučení? Možná bych neměl kupovat remastery a můj mozek také zkresluje.
5/10