Echoes of Wisdom je jako Zelda z Temu

Zelda dohráná, ale článek nikde! Jak je to možné? Vždyť nám sliboval, že každý měsíc vyjde alespoň jeden text. To je ale baraba. No nic, jdu to napravit. Vítejte u prvního Dohráno v letošním roce, a jak jinak než na hru The Legend of Zelda: Echoes of Wisdom.

Nebudu nic zastírat – po delší době jsem se na novou hru fakt těšil. Dokonce tak moc, že jsem si zakázal sledovat jakákoliv videa, kromě toho oficiálního. A možná to byla chyba. Možná ne.

Jakou že to Zeldu máme před sebou? No přece konečně tu klasickou top-down, která je v jádru pořádný puzzler! Takový, že se mi každou chvíli vaří hlava a zákys střídá zákys. A hlavně – hraje se převážně za princeznu Zeldu, která má zachránit Linka, zničit bytost jménem Null a zachránit Hyrule před tajemnými prasklinami, co se objevují a šíří královstvím.

Jenomže… polovina z předchozího odstave je pravda. Jo, takhle jsem se nechal obalamutit vlastními představami.

Po prvních pěti hodinách mi došlo jedno – vydáním Breath of the Wild (dál jen BotW) se celá série posunula do nové éry. Dneska se dá každá Zelda rozdělit na před a po BotW. A Echoes of Wisdom, i když tak na první pohled nevypadá, patří do té druhé kategorie.

Tak v čem je ten rozdíl, když hra na venek působí jako starší Zeldy? Je to o poměru. EoW dává větší důraz na akci a příběh. Pořád někde lítáte, s někým kecáte, skáčete mezi lokacemi A a B, a když zrovna nevedete dialogy, tak bojujete. Hádanek je poskrovnu a jsou naprosto triviální.

Hratelnost stojí na mechanice vytváření ech – napodobenin předmětů a bytostí, co na cestě potkáte. Tyhle kopie pak používáte k otevírání cest a v soubojích. Mechanika je to fakt zajímavá a dokáže být i zábavná, hlavně když jste limitovaní v počtu a typu ech, co smíte vytvořit. Na začátku to nutí přemýšlet, ale jakmile dostanete víc ech, hra ztrácí výzvu. A největší ironie? Ty echa, co z hry udělají hru pro kojence, jsou přímo na zadní straně obalu (až na mráček no :-D).

Souboje mě osobně bavily, nejvíc oceňuju princip „kámen, nůžky, papír“ – nepřátelé mají silné a slabé stránky a je sranda hledat, kdo koho přetluče. (To muselo dát práce!)

Bohužel hra rychle upadne do repetice. Muset praskliny procházet znova a znova je ubíjející, protože nepřináší nic nového.

Celkově jsem měl pocit naprostého průměru. Jako kdyby hře něco scházelo. Mdlá hudba, vyhaslé barvy. A stačí se podívat na bonusy k předobjednávce, hlavně na ten plakát. Obrovské prodlevy mezi interakcemi (odklon od arcade desingnu k modernímu), vedlejšáky jsou nemastné neslané.

Po dohrání jsem měl vnitřní pocit, že celá hra je jen napodobenina Zeldy (hry). Zelda si jen hrála na Linka.

The Legend of Zelda: Echoes of Wisdom neurazí, ale ani nenadchne. Je to prostě jen dobrá hra. Vedlejšák, který vznikl, protože byl po ruce engine a assety z Link’s Awakening Remake. Takže proč na tom něco ještě jednou něco smysluplného nevydělat?

Kdybych to měl vyjádřit ještě jinak, řekl bych že jsem nazlobený, protože je to jen dobrá hra. Žádný masterpiece, žádný peak of Zelda. Dokonce se nejedná ani o výbornou, či skvělou hru. Je to jen OK a to mě tak hrozně vadí, protože si mě Nintendo naučilo vždy očekávat to nejlepší.

Kdo má ale rád styl Breath of the Wild bude nadšený. 🙂

Hodnocení

Myslím, že jde o hodnocení, které má své místo ve společnosti zvyklé myslet a jednat v superlativech.